Už je tomu nějaký pátek, co jsem na blogu přidal poslední příspěvek. Není třeba složitého hledání výmluv. Prostě posledních pár měsíců bylo nabitých až k prasknutí různými většími či menšími putováními. Krom mé nabídky jít společně Francií se všechny ostatní poutě uskutečnily a s odstupem několika týdnů mohu vyjádřit dobrý pocit, že se vše podařilo, nikdo se na cestách nezranil, všichni jsme doputovali do stanovených cílů a soudě podle zpětné vazby to bylo v mnoha ohledech pro účastníky obohacující. Ale o tom v některém z dalších příspěvků.
Celý rok jsem věnoval čas a energii plánování, přípravě a samotné realizaci poutí pro druhé. Trochu jsem pozapomněl jaké to je jít, jen tak pro sebe. Bývalý Student Agency, dnes již RegioJet připravil velmi zajímavou akci na září. Tím byla jízdenka do různých destinací ve Francii za cenu 390 Kč. Díky tomu, že se neobsadilo putování Francií, moc jsem neváhal a zakoupil jízdenku s odjezdem z Prahy 16. září s cílem francouzský Dijon. A návratem z Lyonu na konci měsíce, konkrétně 28. 9. Šel jsem sám, bral jsem to jako cestu, která mi měla ukázat další směřování po návratu domů. S poutní cestou svatého Františka jsem se prvně setkal v roce 2012, když jsem procházel Itálií na cestě do Říma. Od té doby mě fascinuje, neb patří mezi nekomerční projekty, které skutečně vzešly zespodu od "obyčejných" lidí. Přesněji se poutní trasa jmenuje Cesta do Assisi (Chemin d'Assise) a spojuje francouzské město Vézlay s italským Assisi, kde sv. František působil. Pro zajímavost, do francouzského Vézlay se zřejmě za svého života nikdy nepodíval. Jedná se o cestu dlouhou přes 1500 km. Více informací se dozvíte na oficiální stránkách. Putoval jsem 9 dnů, vyrazil jsem s krásného městečka Avallon a fakticky cestu ukončil v Taizé, což je místo, které mi doslova vzalo vítr z plachet. A to myslím jen a jen v dobrém. Ušel jsem něco přes 225 km a těším se až budu moci znovu pokračovat.
Byť to byla pouť pro mé odpočinutí, rozhodl jsem se ji věnovat. Těsně před odjezdem jsem se účastnil setkání v kruhu průvodců doprovázených poutí. A zde jsem se seznámil s Jirkou Veselým, který patří mezi "propagátory" pěšího putování jako silného nástroje k osobnímu rozvoji a sebepoznání. Během našich hovorů došlo i na méně veselá a osobní témata. A já měl možnost se v Jirkových slovech seznámit s Matýskem. Nebudu se tu složitě rozepisovat. DMO - dětská mozková obrna řekne vše potřebné. Zbytek si můžete přečíst na Matýskových stránkách. A tak jsem pouť věnoval v modlitbách s přímluvou na Matýskovou uzdravení, na poskytnutí dostatek sil jeho rodičům. A prosbou ke všem, kteří chtějí pomáhat, aby se zapojili a pomohli v mezích svých možností.
Předem děkuji za jakoukoliv formu podpory či pomoci.
Krásné podzimní dny a těším se na setkání kdekoliv na cestách i cestičkách ...
