Je to pouze pár týdnů, kdy mnoho turistů a hinduistických poutníků ztratili své životy při obrovských povodních, které postihly severní území Indie, stát Uttarákhand a vedly k vůbec největší vzdušné záchranné operaci.
Ročně se po celém světě vydává na svoji pouť přes 200 miliónů lidí. Údaj vychází ze statistik organizace Alliance of Religions and Conservation což je britská společnost, která právě organizuje seminář v Norsku, jehož tématem jsou stabilizační práce na projektu Green Pilgrimage Network. Jedná se o sdružení poutních měst a posvátných míst, které pracují na stanovení principů ekologicky šetrné a přátelské náboženské turistice. Santiago de Compostele je jedním z 15 míst (vedle Iony a Canterbury v Anglii a indického Váránasí) které se právě v právě probíhajících jednáních připravuje na spuštění projektu. Mezi zakládajícími členy jsou též indický Amritsar, italské Assisi a Jeruzalém. Účastníci norského setkání uctili památku obětí ve Španělsku a v Uttarakhandu zapálením svíček.
Mnoho lidí konající pouť s duchovním rozměrem musí být dobře připraveno na možnost, že konají svoji poslední pozemskou cestu. Jedeno z klasických děl pojednávající o náboženského putování pochází z pera britského spisovatele Stephena Grahama, který cestoval do Svaté země na lodi ruských rolníků v roce 1912 a připojil se tak k výpravě cara s mnoha dary, které byly doručovány do Jeruzaléma každé Velikonoce. Jak si poznamenal, důvodem k cestováním , byla příprava na požehnanou smrt. Vrhali se do řeky Jordánu, na sobě bílé rubáše v kterých nakonec požadovali být pohřbeni. "Doufají zemřít v Svaté zemi, nejlépe v blízkosti Mrtvého moře, kde se uskuteční poslední soud ... (a když) se navrátí do svých rodných vesnic v Rusku, dají své záležitosti do pořádku a čekají na smrt."
Říkává se, že každý rozchod mezi přáteli je předzvěstí smrti. Možná to platí zejména, když se cestující loučí s rodnou zemí v naději nalezení místa k odpočinku pro duši.
převzato z: http://www.economist.com/blogs/erasmus/2013/07/hazards-religious-travel