 |
| svatojakubská mušle - symbol poutníků |
Pátek ráno, další, možná všední den začíná. A nebo taky ne. Před osmou hodinou se mé kroky se blíží k proseckému hřbitovu. "Dobrý den, kde je prosím kostel sv. Václava?" ptám se první živé duše. "To se musíte otočit, vrátit kousek zpátky, vidíte tu věžičku," ukazuje mi muž prstem asi na dvě stě metrů vzdálenou zlacenou věžičku kostela. Před kostelík přicházím ve smluveném čase. Vítám se s prvními dvěmi poutníky, Petrem a Vaškem. Zanedlouho přichází Alena s Jitkou. Pak k nám přibývá Pavel, který vážil cestu až z Brna, dále Tonda, Andrea a Olga. Tomáš nás přichází pozdravit a vyjádřit podporu pro cestu. Jít nemůže kvůli zaměstnání. Za chvilenku se otevírají dveře od farnosti a vřele nás vítá otec Prokop. Zachrastí klíči a dveře nádherného, původem románského kostela svatého Václava se pro nás otevírají.
Cítím vnitřní vděčnost a pohnutí nad tím, kolik se nás, poutníků sešlo. A proč vlastně? Vlakové neštěstí ze středy 24. července 2013 u Santiga de Compostela zaznamenal díky masmédiím téměř každý. S Alenou jsme cítili něco udělat, vyjádřit podporu pozůstalým, soucit s obětmi. A tak jsme vyhlásili Pietní pouť Prahou po svatojakubské poutní cestě, která zatím víc existuje na papíře než v realitě.
Dík patří otci Prokopovi, který nám zpřístupnil kostel, poskytl slova duchovního posílení a požehnání na cestu. Je půl deváté, sluníčko začíná nekompromisně svůj koncert. Naše dlaně vytvoří kruh, který je symbolem spojitosti, jednoty a síly. "Děkuji, že jste přišli a našli jste si čas k vykonání této vzpomínkové cesty," jsou slova která se mi plynou ze sevřeného hrdla. Cítím smutek. Alena dodává: "Vzpomeňme v našich modlitbách a přáních na zraněné a všechny co bojují v nemocnicích o život, aby svůj souboj vyhráli."
Jednohlasně zazní: " Buen camino!" Což znamená šťastnou cestu a naše skupinka vyráží na cestu.
Mapu trasy si můžete prohlédnout zde: http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=45235&akey=8c55f7f37bc32801315400c3da855fe4
Cesta nás vedla do Vysočan, podél Rokytky k Libeňskému zámečku. Dál kolem mostu barikádníků, podél trojského kanálu, přes lávku směrem ke Stromovce.U trojského závodiště jsme si udělali první občerstvovací zastávku. Naše skupinka se zredukovala o dva poutníky - Olgu a Petr, které zavolala další povinnost. Naopak naše řady posílila Lucie a u Čechova mostu Jana. Před 13 hodinou jsem došli ke kostelu svatého Jakuba Většího, jedné z pěti bazilik minor v Praze. Bohužel se nám nepodařilo domluvit přijetí předem a kostel byl pro veřejnost do 14 hodin uzavřen. Ovšem náš dobrý úmysl byl odměněn a po zavolání na telefonní číslo, které bylo uvedené u zvonků k nám přichází laskavý otec, který nádherný barokní a vůbec jako jeden z největších kostelů v Praze zpřístupňuje pro krátké rozjímání a modlitbu. Nedovedu si představit vhodnější místo k uctění památky zemřelých při vlakovém neštěstí. Mé rty pomalu a potichu odříkávají modlitbu Otčenáš s přímluvou za uzdravení zraněných. Posledním, nečekaným a velmi silným zážitkem je možnost uctít relikvii, ostatky samotného svatého Jakuba s kterými je spojena historie založení tohoto výjimečného kostela.
 |
| před baziliou sv. Jakuba Většího - Staré město |
Řádně osvěženi a odpočati vyrážíme vstříc další cestě, která nás vede přes Staroměstské náměstí, Karlův most. Zacházku na Pražský hrad, Hradčany a Petřín si odpustíme a přes Kampu pokračujeme dál po pravém břehu Vltavy. Potřebnou energii doplníme zastávkou ve vegetariánské restauraci.
Po hodinovém odpočinku pokračujeme trochu odlišně oproti navržené trase a to dál po pravé straně Vltavy. Díky tomu máme možnost obdivovat z dálky architektonické šperky Prahy, jako je Národní divadlo, Tančící dům, klášter v Emauzech. Na druhý břeh přecházíme až přes železniční most a za ním okamžitě zahájíme výstup na Vyšehrad. Následuje krátké zastavení u baziliky sv. Petra a Pavla a někdo se jde podívat na vyhlášení vyšehradský hřbitov. Scházíme dolů do Podolí a odtud na odhadem 8 km vzdálenou Zbraslav pokračují již pouze 4 poutníci. Po několika kratších zastávkách přicházíme před 20 hodinou k zamčeným branám zámeckého areálu na Zbraslavi, za kterými se bohužel ukrývá i další kostel svatého Jakuba.
Nevadí, dobrá práce byla odvedena. 30 km v nohách. Cesta nás vedla a dovedla k dnešnímu cíli. Víme a cítíme, že jsme nešli sami. Děkuji, děkujeme za ni. Těším se přátelé na další cestě.
