První se konala v prodlouženém Velikonočním období a skupinka poutníků se vydala na cestu ze Křtin do Mikulova. Cesta nás vedla po značené svatojakubské cestě Jižní Moravou, přes Brno, kde jsme nahlédli do právě opravovaného kostela sv. Jakuba a první noc strávili v Benediktýnském klášteře v Rajhradě. Druhý putovací den někteří ukončili s pěkně opálenými tvářemi v Dolních Věstonicích a pro mě osobně nejkrásnější moment byl západ slunce na vodní nádrží Nové Mlýny. Nedělní ráno jsem nikam nechvátali a každý krok na cestě přes Pálavu, pod Děvínem do vesnice Klentnice jsem si plně užívali. Po zastávce v místní kavárně jsme již v menších skupinkách doputovali do cíle naší cesty, do Mikulova. Skupinka třech odvážných ještě pokračovala dál, 15 km do Lednice. A my ostatní jsem se rozloučili s Mikulovem pohledem ze Svatého kopečku, který se hrdě vypíná nad městem.
Mám radost, že i s měsíčním odstupem jsem si mohl ve zprávách od některých poutníků přečíst, že pouť přinesla své ovoce a stále vnitřně pracuje. Že každý krok, ať byl plný bolest, byl smysluplný, že cesta má svoji moudrost a ví proč si nás v danou chvíli zavolá. Všem, kteří se připojili a šli, z celého srdce děkuji. A vám, kteří jste jít nemohli alespoň nabízím ochutnávku ve videu, které jsem amatérsky pořídil a sestříhal.
Panenko skákavá... Možná jste někdy něco podobného slyšeli. A je bez pochyb, že každé ustálené rčení má svůj původ. A to o skákavé panence se vztahuje k jednomu velmi nevšednímu místu, a to k Mariánskému poutnímu místu Maria Stock, nebo dnes zjednodušené Skoky. Jedná se o poutní kostel, který se před pár lety parta dobrovolníků rozhodla zachránit od jeho naprostého zchátrání. A jedním z projektů je jeho zpřístupňování veřejnosti. K tomu právě slouží dobrovolníci - kostelníci, kteří den, víkend nebo i celý týden zajišťují otevření a zavření kostela a další návazný servis návštěvníkům. Jsem rád, že se i toto místo postavilo do mé cesty. První návštěvu jsem realizoval při mém loňském putování na západ do Lucemburska, kdy jsem zde zasadili i jeden ze stromů míru. A letošní dubnový víkend od 10. do 12. jsme zde společně s Lucií dělali právě zmíněné kostelníky. O tom jak nám to šlo nebo nešlo si můžete přečíst v blogovém příspěvku Lucie. A to jak je to malebné místo si můžete udělat obrázek v mém časosběrném snímku, který jsem v průběhu víkendu pořídil. Díky Bohu, že podobná místa existují.
A k tomu aby té radosti nebylo málo jsem dostal svolení od Petra Poláka publikovat jeho text Poutníkův manuál. Petr šel v létě 2010 z Nymburka do Atén a za dva měsíce ušel přes dva tisíce kilometrů. Přeji vám pěkné a inspirativní čtení.
Dále tu mám představení jednoho zajímavého projektu, který neorganizuji osobně, ale říkám si, že by vás mohl zaujmout. A tak se můžete těšit na projekt PĚŠKY, NA KOLE, NA BĚŽKÁCH po hranicích ČR. Cílem je obejít ČR pěšky + kde to bude vhodnější na kole a některé části část hor jako Šumava, Krušné, Jizerky - v zimě na běžkách.
Nápad se Radomile vylíhl asi před 6-8 lety, když se dívala na mapu a říkala si, jak jsou ty hranice hezky hornaté (kromě jihu) a včil uzrál čas :-) Její představa: trasu projít či projet etapově, po částech. Žádná honička, ani rekordy, ultravýkony, prostě normální turistika.
Začít chce v květnu, spaní na chatách na trase, takže plán cesty s potřebným vybavením zatím na 3-4 dny, bez spacáku apod, tzv. nalehko :-) Přednost mají horské chaty, turistické úroveň, levnější, pokud možno na trase hřebenovce.
START Z NÝDKU na horu Čantoryji. Během května-června bych ráda prošla (delší víkendy) naše pohraničí (půjde se i přes Javorníky slovenskou stranou :-) na jižní Moravu. Tam by se pak dalo hezky navázat během prázdnin cykloturisticky. Uvítám jakékoliv praktické rady a doporučení k ubytování apod. A také obzvlášť na cykločást uvítám spolujezdce :-)
A tak pokud byste se chtěli kdekoliv na trase připojit, neváhejte kontaktovat Radomilu, která to celé organizuje a zastřešuje.
A k tomu jí i další, kteří se připojí přeji šťastnou cestu, pevný krok, vytrvalost a radost z každého kroku na cestě.
Nechť vás pokoj provází...
